Miroslav Donutil:
Zasutý pocit těch dávných let
Divnej čas
A já v něm
Kolem ten podivnej svět
V něm najednou plakát
Černá a žluť
Přijede Armstrong
A to přímo do Lucerny
Že lístek k stání
Stojí stovku
Nesebralo mi na něj chuť

Ten plakát byl
A hudba v něm
K tomu jazz
To sucho v ústech
Já cítím ještě dnes
Já oblík tesil
A od rána se chvěl
Co na tom
Že budu měsíc bez peněz
Já jeden z věřících
A Satchmo kněz
Tak to bylo a je
Když řekne „yes”

A pak to začalo
Svět ve švech praskal
A z trubky ven
Lez jazz a láska
A já jeho potem
Navždy nasák
Z noci stal se den

Pot a tónů dým
To je mi vším
To především
Žiju s tím
S tím krásným prokletím
Že jazz je jedovej ráj

Ladislav Kerndl:
Já ač jsem na dně dnů
Pot a dým

Peter Lipan:
Zní trubka snů
A já to vím

Hana Křížková:
Že ten prokletej jazz
Hm, je jedovej ráj

Věra Špinarová:
Ta bělost kapesníku
Co v černý ruce měl

Karel Gott:
Když trubky vzlyk všech díků
Vzduch mi rozechvěl, ó

Eva Pilarová:
Ten černý jazz zněl mi: „How do you do”

Jan Jirucha:
A navždy mi vlez
Do mejch dnů

Aleš Brichta:
Jé, ten pot a dým
Zní tajemstvím

Jiří Suchý:
Od těch dob vím
Že co chci, to smím

Vlasta Průchová:
Když zní prokletej jazz
Ten jedlovej háj

Všichni:
Jeho prokletej jazz
Je můj jedovej ráj

Joe Murayi:
I self to myself
What a wonderful world
Ó jee