Svoji lásku zatýkám
Denně zas a denně víc
Vězení si marně přivykám
Než si mládí odpykám

Až si mládí odpykám
Budu smět se líbat s ní
Prozatím je to prý na má léta hřích
A nesmím ji mít na očích

Zpovzdálí jen ji vídat smím
A v koutku snít si sám
Že čas, že čas je ten lék, co vyléčí nás
Na nic víc, na nic víc nečekám!

Je to velký, velký hřích
Že se v pláči vzteky zalykám
Že se láska stále proklatě brání
Ač ji denně zatýkám

Je to velký, velký hřích
Že se toužím líbat s ní
Že se stále po nocích toulám
A svou lásku zatýkám