Já dřív jsem byl tak nesmělý
Že hlas můj spíš byl neznělý
Kdoví čím jsem se osmělil?
Já řek: „Kostky jsou vrženy!”

Dřív jsem žil jak poustevník
Se mnou smích žen a jemu dík
Že dal mi znát ten okamžik
Já řek: „Kostky jsou vrženy!”

Vždyť odvážnému štěstí přeje přízní svou
Mě od té doby stále zdobí odvahou
Já skoncoval jsem s nevýbojnou povahou
A je mi líp - v tom je ten vtip
Náramný

Proč měl bych bát se porážky?
Ať osud můj prošoupe si podrážky!
Když svět mi klad jen překážky
Já řek: „Kostky jsou vrženy!”

Vždyť odvážnému štěstí přeje přízní svou
Mě od té doby stále zdobí odvahou
Já skoncoval jsem s nevýbojnou povahou
A je mi líp - v tom je ten vtip
To znám! To znám! To dávno znám!

To, říkám vám to, vážení
A vyhrávám boj i předem ztracený
To platí zvláště na ženy
Já řek: „Kostky jsou vrženy!” - ole!